Dříve jsem měla s pěstováním cibule neustále nějaké problémy. Jednou se na záhonech objevila cibulová muška, podruhé začalo peří předčasně žloutnout a některé cibule hnily ještě před sklizní. A i když úroda vypadala na první pohled dobře, do zimy se často zachovala jen malá část.

Postupem času jsem si však vytvořila jednoduchý způsob péče, který mi pomohl situaci výrazně zlepšit. Nejde o žádný zázračný přípravek. Důležité je spojit několik kroků: správné zalévání, občasné přihnojení, ochranu před škůdci a včasné omezení vláhy před sklizní.

Proč cibule začíná žloutnout a hnít

Žloutnutí cibulového peří nemusí vždy znamenat nedostatek živin. Příčin může být několik:

• napadení cibulovou muškou;
• příliš mokrá a těžká půda;
• nadměrné zalévání;
• nedostatek dusíku na začátku růstu;
• houbová nebo bakteriální infekce;
• poškození kořenů;
• přirozené dozrávání cibule před sklizní.

Proto nejprve kontroluji stav rostlin. Pokud peří žloutne příliš brzy, cibule se snadno vytahuje ze země nebo jsou u kořenů viditelné larvy, může jít o napadení škůdcem.

Čpavek používám pouze na začátku sezóny

Jedním z prostředků, který používám, je čpavková voda. Obsahuje dusík, takže může pomoci mladé cibuli, pokud je peří světlé, slabé a špatně roste. Jeho výrazný zápach může zároveň dočasně odpuzovat některé škůdce.

Do 10 litrů vody přidávám přibližně 1 až 2 polévkové lžíce desetiprocentního čpavku. Roztok dobře promíchám a nalévám pouze na půdu mezi řádky, nikoliv přímo na listy.

Takové přihnojení používám maximálně jednou za 10 až 14 dní a pouze v první polovině růstu. Jakmile se začínají tvořit cibulové hlavy, dusíkaté hnojení omezuji. Příliš mnoho dusíku může způsobit, že cibule vytvoří hodně zeleného peří, ale hlavy budou měkké a budou se špatně skladovat.

Roztok nikdy nepřipravuji silnější. Koncentrovaný čpavek může poškodit kořeny i listy.

Nálev z cibulových slupek

Dalším jednoduchým pomocníkem je nálev z cibulových slupek. Slupky nevyhazuji, ale postupně je sbírám do papírového sáčku.

Přibližně dvě hrsti slupek zaliji 2 až 3 litry horké vody a nechám je louhovat jeden až dva dny. Poté nálev přecedím a zředím čistou vodou přibližně v poměru 1 : 2.

Tímto nálevem zalévám půdu kolem cibule. Někdy jej používám také jako jemný postřik na listy, ale vždy pouze večer nebo za zataženého počasí.

Nálev ze slupek nepovažuji za náhradu plnohodnotného hnojiva ani za léčbu silného napadení. Je to spíše doplňková péče, která pomáhá udržovat rostliny v lepší kondici.

Hlavní tajemství je ve správném zalévání

Největší změnu jsem zaznamenala teprve tehdy, když jsem upravila způsob zalévání.

Cibule potřebuje vláhu hlavně v první polovině vegetace, kdy aktivně vytváří listy a začíná tvořit cibulové hlavy. Zalévám ji proto méně často, ale důkladně. Voda musí proniknout ke kořenům, ne pouze navlhčit povrch půdy.

Nejhorší je zalévat cibuli každý den malým množstvím vody. Povrch zůstává stále mokrý, kořeny jsou mělce uložené a zvyšuje se riziko hniloby i houbových chorob.

Před dalším zaléváním vždy zkontroluji půdu. Pokud je několik centimetrů pod povrchem stále vlhká, se zaléváním počkám.

Vodu nalévám mezi řádky a snažím se, aby nezůstávala stát kolem cibulových krčků. Po zalévání půdu jemně nakypřím, aby se na povrchu nevytvořila tvrdá krusta.

Kdy přestat cibuli zalévat

Na tento krok mnoho pěstitelů zapomíná.

Přibližně dva až tři týdny před plánovanou sklizní cibuli přestávám zalévat. Pokud se blíží silný déšť, snažím se záhon chránit nebo alespoň zajistit, aby na něm voda nestála.

V závěru sezóny už cibule nepotřebuje vytvářet nové zelené listy. Potřebuje dozrát, vytvořit pevnou slupku a zatáhnout krček. Pokud ji v této době stále vydatně zaléváme, cibule zůstane vodnatá, krček bude silný a při skladování může začít hnít.

Co dělám proti cibulové mušce

Nejlepší ochranou je prevence. Cibuli každý rok pěstuji na jiném místě a nevracím ji na stejný záhon několik let po sobě.

Vedle cibule lze vysadit mrkev. Její vůně může škůdce částečně mást, ale sama o sobě nezaručuje úplnou ochranu.

Pravidelně také kontroluji rostliny. Pokud některá cibule náhle vadne, žloutne a snadno se vytahuje ze země, odstraním ji i s okolní zeminou. Napadené rostliny nenechávám na záhoně ani je nedávám do běžného kompostu.

Pomáhá také pravidelné kypření půdy. Larvám i kuklám škůdců vyhovuje zhutněná a dlouhodobě vlhká zemina.

Chyby, které mohou způsobit hnilobu cibule

Nejčastěji jsem dříve dělala tyto chyby:

• zalévala jsem příliš často;
• přidávala jsem dusíkaté hnojivo i během tvorby hlav;
• nechávala jsem záhon zarůst plevelem;
• sklízela jsem cibuli ihned po dešti;
• špatně jsem ji před skladováním vysušila;
• skladovala jsem cibule s tlustým a vlhkým krčkem.

Někdy není problém v samotném pěstování, ale až ve sklizni a sušení.

Jak cibuli správně sklidit

Cibuli sklízím ve chvíli, kdy většina natě polehne, začne žloutnout a krček změkne. Nečekám však příliš dlouho, aby cibule znovu nezačala zakořeňovat.

Sklízím za suchého počasí. Cibule opatrně vytáhnu nebo nadzvednu vidlemi. Neházím je na zem a neodklepávám hlínu údery o sebe, protože i malé poškození může později způsobit hnilobu.

Po sklizni nechávám cibuli důkladně vyschnout na suchém, teplém a dobře větraném místě. Pokud je hezké počasí, může první den schnout venku, ale na noc ji raději uklízím pod střechu.

Sušení před skladováním je velmi důležité

Cibuli suším přibližně dva až tři týdny. Teprve když je vnější slupka suchá, krček zcela zatažený a kořínky křehké, začínám ji třídit.

Poškozené, měkké nebo podezřelé cibule dávám stranou a spotřebuji je jako první. Ke dlouhodobému skladování vybírám pouze pevné, zdravé a dobře vysušené kusy.

Nať nestříhám příliš blízko. Nechávám krček dlouhý několik centimetrů, případně cibuli svazuji do copů.

Jak cibuli skladuji přes zimu

Cibule potřebuje suché, tmavé a dobře větrané prostředí. Neskladuji ji v uzavřených plastových sáčcích, protože se v nich hromadí vlhkost.

Vhodné jsou:

• síťované pytle;
• mělké dřevěné nebo plastové bedýnky;
• proutěné koše;
• papírové krabice s větracími otvory;
• cibulové copy.

Během zimy zásoby několikrát kontroluji. Jakmile najdu měkkou nebo klíčící cibuli, ihned ji odstraním, aby nepoškodila ostatní.

Můj jednoduchý systém péče

Celý postup lze shrnout do několika kroků:

Na začátku růstu cibuli podle potřeby mírně přihnojím slabým roztokem čpavku. Mezi přihnojením používám nálev z cibulových slupek. Záhon pravidelně kontroluji, kypřím půdu a odstraňuji podezřelé rostliny.

Zalévám méně často, ale vydatně, a pouze tehdy, když půda začíná vysychat. Jakmile cibule dozrává, dusíkaté hnojení úplně zastavím. Dva až tři týdny před sklizní přestanu zalévat a po sklizni nechám cibuli důkladně vyschnout.

Právě kombinace těchto jednoduchých kroků mi pomohla omezit hnilobu, snížit poškození škůdci a uchovat většinu úrody až do zimy.